Simča, která se ze svého australského snu vrátila v březnu 2020, nám v rozhovoru povypráví o tom, podle čeho vybírat to správné australské město pro život. Poradí, jak si najít práci a školu, a jak časově skloubit tyto dvě věci tak, aby zbyl čas na relax a pohodu.
Můžeš se nám, prosím, představit?
Jmenuji se Simona, letos mi bude 34 let. Miluju cestování, vaření, vlastně jídlo všeobecně. Ráda trávím čas s přáteli a to ať už na trzích, pivu, kávě nebo na pláži. Celý život jsem pracovala v administrativě a věděla jsem, že mi něco chybí. Neměla jsem ale odvahu vystoupit z komfortní zóny a jít si za svým snem. Jednou jsem to ale udělala a nikdy nebudu litovat.
Jak dlouhou dobu jsi v Austrálii strávila? Podle čeho sis vybírala tuto délku?
V Austrálii jsem strávila krásných a krátkých 6 měsíců. Uteklo to tak moc rychle, že mi to přišlo jako měsíc. Můj původní plán byl trochu jiný, chtěla jsem jít po kurzu angličtiny na kurz Event Management. S agenturou jsme dali dohromady půlroční kurz angličtiny a potom jsem se měla rozhodnout, zda nastoupím dál nebo ne. I kdybych se rozhodla, že poletím domů, půlroční pobyt je lepší a to z hlediska zdravotní pojišťovny v České republice i ve výši daní v Austrálii.
Na jakém místě jsi žila? Podle čeho jsi volila místo pro život?
Po konzultaci v agentuře jsem se rozhodla pro Surfers Paradise – předměstí města Gold Coast. Zvolila jsem si to pro počasí, pláž a také samozřejmě pro školu. V Surfers by byl také můj navazující kurz na Event Managment, pokud bych se pro něj rozhodla. Nechtěla jsem být třeba v Sydney, kde je veliká komunita Čechů i Slováků.
Je to nádherné předměstí s krásnými plážemi. Jediné negativum je to, že se jedná o dovolenkovou část, žijí zde převážně mezinárodní studenti a s prací je to tu boj, který vyhrajete s vytrvalostí a tím, že se nebudete zaměřovat jen na Surfers, ale budete hledat i trochu dál.
Co jsi během svého pobytu dělala?
V první řadě jsem studovala angličtinu. Po škole jsem chodila po barech, restauracích a kavárnách a rozdávala životopisy. Doma jsem ještě rozesílala životopisy a přihlášky online. Když už jsem měla práci, pracovala jsem po škole do večera či brzkého rána. Hodně času jsem strávila venku na pláži nebo se spolužáky na pivu či na brazilské párty. Snažila jsem jezdit na výlety po okolí. Taky jsem chodila po nákupech.
Kde jsi sháněla školu a práci?
Školu jsem si vybrala z nabídky v agentuře. Vyjela jsem s agenturu Kukabara, ve které majitel dělá svou práci s láskou a jde to vidět. Práci jsem si sháněla až na místě, a to několika způsoby. Nejlepší je vytisknout si životopisy a každý den jich rozdat tak 10. Prostě chodíš po barech, restauracích, kavárnách (zde zavírají většinou v 15h), po obchodech. Dalšími možnostmi jsou Facebook Marketplace, Gumtree, Seek, Indeed. Já si třeba našla velký obchodní dům a rozklikala obchod po obchodu a vyplňovala online přihlášky.
Je možné tyhle dvě věci časově skloubit?
Určitě ano. Já měla angličtinu od pondělí do pátku od 9:00 do 13:30, víkendy volné. Na studentská víza lze pracovat 20h/týdně. Po dvanácti týdnech školy máš měsíc prázdniny, takže můžeš pracovat 40h/týdně. Po prázdninách jsem získala práci v kavárně, a to ráno, takže jsem si přehodila ranní výuku na odpolední. Školu jsem tedy měla od 13:30 do 17:45 a potom jsem mohla ještě pracovat. Je pravda, že jsem trochu flákala samostudium a úkoly, které jsem dělala v baru, ale zvládat se to dá a odpočinek doženeš o víkendu.
Vyzkoušela jsi surfování, potápění nebo jiný sport typický pro Austrálii?
Hrozně moc jsem chtěla vyzkoušet surfování, ale měla jsem respekt ze síly vln a mrzí mě, že jsem to nezkusila. Moje kamarádka, spolubydlící, si koupila prkno, a tak jsem s ní chodila na pláž, dělala jí fotky i videa. Doufám, že si to jednou taky zkusím. Jediný sport, který jsem dělala, byla chůze, jednou jsem byla na józe a koupila si longboard. Říkala jsem si, lepší život ve svých 33 si neumím představit.
V době tvého pobytu se u protinožců již vyskytoval nový druh koronaviru. Změnilo se v té době něco?
Ano vyskytoval, ale moc jsme to tam nepocítili, rozhodně ne tak, jako v ČR. Co si pamatuji, začalo se mluvit o tomto viru, když jsme měli první případy. To bylo kousek od mojí školy v Southportu, dále to byl herec Tom Hanks se svojí manželkou. Vím, že se zakazovaly lety z Asie. Potom dlouho nic a asi 14 dní před mým odletem se zavřely restaurace, bary, malé obchody a kavárny. Z obchodů zmizel toaletní papír (pro mě nepochopitelné), dezinfekční gely, těstoviny a rýže.
Také jsme měli nařízení ohledně seniorů a to, pokud je to možné, nikam nechodit. Do obchodů mohli od 8:00-10:00 pouze senioři. Roušky a karanténa zatím nebyly. Některé školy byly zavřené, hlavně s dětmi, jazykovky ještě chvilku fungovaly. Co se týká atmosféry, tak podle mě lidé byli trochu nesví, protože o viru pořádně nic nevěděli. Hodně lidí z hospitality ztratilo práci, stejně jako tady v ČR.
Když jsem odletěla, týden na to se zavřely pláže. V Queenslandu se zavřely hranice a nebylo možné cestovat mimo a do státu. Situaci jsem sledovala jen na Gold Coast, takže moc nevím, jak tomu bylo třeba v Sydney. Teď momentálně vím, že se všechno vrací k normálu a vše je otevřené, sice s nějakým omezením, ale je to otevřené.
Do Čech ses vrátila na konci března 2020. Plánovala jsi tento termín od začátku, nebo k návratu došlo kvůli Covidu-19?
Bylo to něco mezi tím. Chtěla jsem si během toho půl roku vydělat na další kurz, což tak moc dobře nevyšlo. Hlavně jsem si ale před odletem do Austrálie v Praze našla přítele a odletěla jsem s tím, že v březnu budeme spolu. Někdy v únoru, myslím, začala být situace s Covidem v Evropě vážná a já neměla dobré období v Austrálii. Asi tak 14 dní jsem byla bez práce a ve stresu. Takže jsem si bezmyšlenkovitě koupila letenku.
Jak se blížil můj odlet, začalo se mi více dařit a více jsem pracovala. Situace s virem byla v Evropě a hlavně doma horší, než jsem si dovedla představit. Spoustu letů se rušilo, spoustu leteckých společností přestalo létat. Komunikovala jsem s ambasádou a se zprostředkovatelem letenek o možnostech. Nechtěla jsem uvíznout někde v Kataru. To jsem si říkala, že raději zůstanu měsíc v Austrálii a budu pracovat. Můj let se nezrušil, a tak jsem nastoupila do letadla, se strachem a smutkem, ale také jsem se těšila domů.
Jaký typ letenky sis koupila? S jakou společností? Byla jsi s lety spokojená?
Když jsem letěla do Austrálie, kupovala jsem si jednosměrnou letenku přes Kiwi.com a byla jsem spokojená, přestože při odletu nastala komplikace. Letadlo do Stockholmu, kde jsem přestupovala, mělo zpoždění a komunikace se zákaznickým servisem byla na jedničku. Cesta byla náročnější, nějakých 34 hodin, ale tím, že jsem chtěla letět s Air Qatar a hlavně přímo na Gold Coast, jsem to zvládla. Letěla jsem Praha – Stockholm – Doha – Singapore – Gold Coast.
Air Qatar je naprosto úžasná společnost, hlavně jejich servis a péče. U jídla jsem si dopředu zvolila, bezlaktózové, a tedy můžu říct, že takhle dobré a kvalitní jídlo nenajdete v kdejaké restauraci. S filmy mi cesta utekla rychle. Ani jsem se nenadála a už jsem byla v Singapore, kde jsem měla osmi hodinovou zastávku.
Nazpátek jsem letěla také s Air Qatar, let trval také nějakých 35 hodin, ale neměla jsem tolik mezipřistání. A se servisem jsem také byla spokojená. Jen škoda, že jsem se nedostala do první třídy. Měla jsem 8 hodin mezipřistání v Sydney, takže jsem si prošla liduprázdnou Sydney.
Jak bys shrnula svůj pobyt v několika větách? Co ti tvůj pobyt přinesl, případně vzal?
Naprosté dobrodružství, kde jsem jednou byla dole a jednou zase nahoře, a to je s tím spojené. V Austrálii jsem si sáhla na své dno a své možnosti, poznala jsem sebe samu, poznala jsem se tak, jak jsem měla už dávno. Pobyt mi vzal část mě, některé mé přátelé a také mi tato moje zkušenost, tento můj sen, vzal můj vztah. Je pravda, že po návratu jsem byla jiná, stále zasněná v myšlenkách.
Myslím, že vystoupit z komfortní zóny může člověk, kdykoliv chce a opravdu to udělejte, protože pokud máte pocit, že vám něco chybí, poznáte to jedině takhle. Není lepší pocit než ten ze splněného snu. Fotky z toho mého najdete na mém IG účtu.
Simčo, moc děkujeme za tvůj příběh. Zejména za tvé užitečné rady, tipy.
