Při návštěvě Austrálie byste měli navštívit i některá historická místa. Mezi ně mohou patřit třeba věznice. V 19. století vznikaly australské trestanecké osady, do kterých můžete v dnešní době nahlédnout. Některé z nich jsou dokonce na seznamu světového dědictví UNESCO. Sice nejsou zcela dochovalá, avšak ponurá atmosféra v nich panuje stále.
Osídlení Austrálie mělo dvě hlavní etapy. První z nich byla spojena s počátky osídlování britskými vyhnanci v rámci nuceného pobytu. Tato etapa skončila roku 1854 – rokem, ve kterém byl dovoz trestanců na australský kontinent zcela zastaven. Jaká australská vězení stojí za návštěvu?
Fremantle
Vězení nacházející se v Západní Austrálii patří na seznam světového dědictví. Věznice byla vystavena v letech 1851-1859 samotnými vězni. Na jejím šestihektarovém území se nacházely vězeňské bloky, vrátnice, chaty a tunely. Nejdříve byla využívána pro odsouzence z Británie, poté v ní byli vězněni zločinci místní.
Život zde byl silně regulován. Jídlo bylo podáváno na celách, vězni byli využíváni pro práci a to jak ve veřejné infrastruktuře, tak uvnitř věznice. Bičování a čas v železech postupně ustupoval a byl nahrazen rušením návštěv, volnočasových aktivit či prodlužováním trestů. Věznice Fremantle byla jediným místem, které bylo určeno k popravám vězňů v letech 1888-1984. Spácháno tu bylo více než 40 poprav. Některým vězňům se podařilo uprchnout. Známý případ je třeba útěk, který spáchal Moondyne Joe, John Boyle O`Reilly nebo Brenden Abbott.
V roce 1988 zde proběhlo povstání trestanců. Vypukl zde požár a někteří strážnici byli drženi jako rukojmí vězňů. Poté bylo vězení uzavřeno a o pár let později, v roce 1991 vzniklo nové vězení Casuarina.
Věznice Fremantle je nyní zachovávána jako památka. Byly zde provedeny restaurátorské práce a některé části budovy mají zcela nové využití. Dnes je považována jako známá kulturní atrakce turistů.
Port Arthur
Tato bývalá trestanecká kolonie se nachází na území Tasmánie nedaleko města Hobart. Najdete ji pod názvem Porth Arthur Historic Sight. Město Port Arthur se nachází na poloostrově, který je obklopen vodou. Trestanci tak v minulosti neměli šanci uniknout kvůli výskytu žraloků. Pokud byl někdo chycen při pokusu o útěk, byl umístěn do vzorové káznice. Tam nebyl oslovován jménem, ale číslem a žil v extrémní izolaci se smyslovým omezením.
Tahle věznice v Austrálii byla považována ve svých letech působení za nejhorší. Během její existence zde bylo umístěno okolo 12 tisíc trestanců a to jak australských, tak britských.
Dnes působí jako udržovaný skanzen, kromě cel zde najdete také bývalou nemocnici, kostel a ubytovny zaměstnanců. Informace o objektu získáte v muzeu nacházejícím se přímo v areálu. Zde najdete příjemnou kavárnu a velké množství zajímavých památek včetně fotografií zločinců a příběhů spojených s nimi.
Odvážnější turisté mohou navštívit noční prohlídky věznice, při kterých prý ožívají duše bývalých vězňů. Navštívit můžete také ostrov Isle of Dead (Ostrov mrtvých), kde byli pohřbíváni vězni, kteří tvrdé vězeňské podmínky nepřežili.
Old Melbourne Gaol
Bývalé vězení a současné muzeum nacházející se nedaleko Queen Victoria Market v Melbourne. Lidé tvrdí, že v muzeu straší – prý se zde objevují duchové a ozývají hlasy. Areál byl nazýván také jako Wintleův Hotel, podle prvního žalářníka, George Wintla, který zda pracoval.
Tato budova působila jako věznice v Austrálii v letech 1842-1929. Formálně však přestala fungovat již v roce 1924. Drženo zde bylo velké množství australských kriminálníků mezi kterými byl například sériový vrah Frederick Baileye Deeming nebo Ned Kelly. Někteří z nich zde byli popraveni. Oběšeno zde bylo 133 lidí, kteří byli poté pohřbeni bez hlavy.
Věznice byla určena krátkodobým vězňům, bláznům a ostříleným zločincům. Uvězněno zde bylo také dvacet dětí za krádeže, potulování, nebo za to, že byli usvědčeni jejich rodiče. Nejmladším vězněm se stal Michael Crimmins, kterému byly pouhé tři roky. Vězněn byl za nečinnost a výtržnictví půl roku.
Ti, kteří byli usvědčeni z vražd, žhářství, loupeží, znásilnění či střelby pobývali první chvíle v přízemí na samotce. Nemohli komunikovat s ostatními vězni a při opuštění cely museli nosit umlčující masky. Ve svých celách trávili 23 hodin a jednu hodinu mohli být mimo ní. Nové oblečení a hygiena jim byla dopřána jednou týdně. Spánek probíhal na tenké matraci v cele. V závěru jejich trestu se mohli setkat s ostatními vězni.
Vězni, kteří respektovali pravidla, postoupili do druhého patra, kde mohli pracovat. Muži vykonávali těžkou práci jakou byla například práce v kamenných lomech. Ženy vařily, uklízely a vyráběly oblečení pro mužské vězně. Trestanci, kterým se jejich trest blížil ke konci a ti, kteří měli důvěru strážníků, žili v patře třetím. Současně tam byli uvězněni i ti, kteří byli usvědčeni z menších zločinů jako výtržnictví, prostituce či drobnější krádeže.
Nejtěžší australské vězení
I dnes najdeme na australském území několik fungujících věznic. Díky National Geographic můžete nahlédnout do této problematiky i vy. Dokumentární film Nejtěžší vězení v Austrálii: Maximální ostraha trvá necelých 50 minut a popisuje životní realitu z vězení v Západní Austrálii. Film byl natočen ve věznici Casuarina nacházející se 50 kilometrů od města Perth, která je známá jako nejtěžší vězení v Austrálii. Odehrály se tu nejkrvavější bitvy mezi trestanci v celé historii Austrálie.
